Vinohrady tenkrát nebyly součástí Prahy, bylo to samostatné město a nově vzniklý klub počítal s podporou radnice. Město ale klub nepodporovalo a tak se již v létě 1894 rozhodli členové klubu, ve kterém se již v té době hrál i fotbal, přestěhovat zpět do Prahy a za nový název si zvolili AC Sparta, protože antická kultura byla tehdy v módě. Fotbalisté podobně jako většina ostatních týmů hráli domácí zápasy na Císařské louce.

V začátcích hrála Sparta v černých dresech s bílým S na prsou. Kvůli finančním potížím v začátcích existence ale hráli v podstatě v těch dresech, které byly zrovna k dispozici po jiných klubech, které buď zanikly nebo změnily barvy. V roce 1906 přivezl jeden ze zakladatelů klubu Petřík z Londýna sadu rudých dresů Arsenalu, které si Sparta přisvojila a v rudých dresech nastupuje dodnes.

V té době již byly všechny finanční problémy zapomenuty a sparťanský fotbal byl na vzestupu. Již od roku 1904 Sparta výkonnostně výrazně poskočila a patřila mezi nejlepší kluby v Rakousku - Uhersku.
Z významných soutěží před první světovou válkou vyhrála dvakrát Charity Cup (1909, 1915) který byl tehdy nejvýznamnější soutěží. Dokázala také vyhrát první předválečné mistrovství ČSF v roce 1912. V té době za Spartu hráli i nynější legendy Václav Pilát a Karel Pešek - Káďa.

První stadion, který patřl klubu, byl v holešovicích, u Uranie v roce 1903. Již další rok se ale přestěhoval na Letnou, za lanovou dráhu. Z Letné se Sparta již neodstěhovala, pouze změnila místo. V roce 1917 se přesunula na místo nynějšího stadionu. Tam je s přestávkami, kdy kvůli různým rekonstrukcím hostovala občas jinde, dodnes.

Od roku 1919 se počítá jedno z nejslavnějších období klubu, tehdejšímu týmu se říkalo Železná Sparta. Tehdy se ještě nehrálo celostátní mistrovství, za mistra republiky byl však obecně považován vítěz nejkvalitnější soutěže, mistrovství Středočeské župy. Sparta vyhrála všech 5 ročníků soutěže, které se tehdy hrály (1919-1923). Tehdy se na Letné utvořil tým, který podle odborníků patřil mezi nejlepší na pevninské Evropě, možná dokonce úplně nejlepší. Jeho kostru tvořily především obránce Hoyer, záložník Káďa a útočníci Václav Pilát a Janda-Očko. Tomu, že se jednalo o možná nejlepší tým evropské pevniny, nasvědčuje i turnaj konaný v roce 1921, kterého se účastnily týmy v tehdejší době považovány za nejlepší. Kromě Sparty to byly Norimberk a Barcelona. V Norimberku Sparta vyhrála 2:1, v Barceloně 3:2.

V roce 1925 byla pak založena profesionální liga. To už Sparta nebyla takovým suverénem. O prvenství se každý rok přetahovala s rivalem, Slavií. Z patnácti meziválečných ročníků vyhrálo jedno nebo druhé S čtrnáctkrát. Sparta vyhrála titul šestkrát. Jeden titul si pak připsala za Protektorátu (1944).
Z 1. ligy vedla cesta do tehdy nejvýznamnější evropské pohárové soutěže, Středoevropského poháru. Sparta se čtyřikrát dostala do finále a z toho dvakrát vyhrála. Poprvé v roce 1927 ve finále nad Rapidem Vídeň, v roce 1935 se pak radovala ve finále z vítězství nad Ferencvárosem. 

Nejvyšší československá liga se opět rozběhla po válce. V prvním ročníku 1945/1946 se hrálo ve dvou skupinách, jejichž vítězové postoupily do finále. Skupinu A vyhrála Sparta, skupinu B Slavia. Oba finálové zápasy vyhrála Sparta a připadl jí tak první poválečný titul. V té době byla mezi týmy Sparty a Slavie velká vyrovnanost. V následujícím ročníku 1946/1947 skončila Sparta druhá o bod za Slavií, v sezóně 1946/1947 vyhrála zase Sparta titul před svým rivalem o skóre. Následně po třech druhých místech za Sokolem NV Bratislava opět Sparta vyhrála ligu v roce 1952. Poté po dalším druhém místu o rok později vyhrává v roce 1954. To byl také poslední titul na delší dobu. V následujících letech klub do bojů o titul nezasahuje, několikrát má dokonce problémy se záchranou.
Jedenáctileté čekání na vítězství v lize končí až v sezóně 1964/1965. V roce 1965 se Spartě také vrací její historický název, o který přišla v roce 1953 přejmenováním na TJ Spartak Praha Sokolovo. Od roku 1965 se klub jmenoval TJ Sparta ČKD Praha, což ji jako název zůstalo až do sametové revoluce.

Po vítězství v roce 1965 vyhrála Sparta ligu ještě v roce 1967. Tenkrát Spartu táhl především legenda klubu Andrej Kvašňák, který byl později vyhlášen hráčem Sparty století. Kromě Kvašňáka byly dalšími výraznými hráči tehdejšího mužstva střelec Mašek a obránce Tichý. Všichni tři jmenovaní se také zúčastnily v roce 1962 MS v Chile, kde získalo Československo stříbrné medaile.

Po roce 1967 se Spartě již tolik nedařilo, přestala promlouvat do boje o titul a postupně se propadala tabulkou. Osudnou se stala sezóna 1974/1975, na jejímž konci zůstala Sparta předposlední, což znamenalo sestup. Ta sezóna byla výjimečná svou vyrovnaností. V konečné tabulce dělily pátou Slavii a patnáctou Spartu pouze 3 body, přičemž před posledním kolem hrálo o záchranu 10 klubů. V posledním kole Sparta sice rozdrtila na Letné Teplice 4:0, ale ani to nestačilo. Sestup byl o to krutější, že se po závěrečném hvizdu již oslavovala záchrana. Jenže nikdo nevěděl, že v Třinci, kterému šlo také o záchranu, si prodloužili o 10 minut přestávku a výsledek v zápase proti Bohemians tedy není konečný. V těch 10 minutách se stav změnil z 2:0 pro Třinec na 5:0, což mu stačilo na záchranu a Spartu poslalo do II. ligy.
Útěchou nebylo ani to, že se Sparta ten rok probojovala do finále Českoslovesnkého poháru. Z druhé ligy ihned postoupila zpět a už se do ní nikdy nevrátila. Po návratu přišlo dlouhé období, kdy byla Sparta průměrným týmem.

To, že přijdou lepší časy, napovídalo již třetí místo v sezóně 1982/1983. V ročníku 1983/1984 už totiž Sparta vyhrála titul, stejně tak v další sezóně a od té doby nesbírá tituly po jednotkách, ale spíše v sériích.
Po jednoroční přestávce totiž od roku 1987 do roku 1991 získává 5 titulů v řadě pod vedením trenérů Ježka a Jarabinského. Po roce 1991 také přichází změna jména na dnešní AC Sparta Praha. V roce 1992 se jednoduše dostává Petr Mach k většinovému balíku akcií klubu, které získal za zhruba 5 milionů korun. První co udělal, byla rekonstrukce stadionu. Sparta tak měla v roce 1994 nejmodernější stadion v ČR, všechna místa byla k sezení, což bylo tenkrát unikátní. Mimo to se ale touto přestavbou klub zadlužil. Dluhy dosahovaly více než půl miliardu korun. Sportovně klub ale stále šlapal, v letech 1993, 1994 a 1995 vyhrál další 3 tituly.
V sezóně 1995/1996 ale Sparta obsazuje až čtvrté místo. Dluhy při tom zůstávají a Mach je nucen klub prodat tehdy velmi bohatým VSŽ (Východoslovenským železárnám). Ty slibují udělat ze Sparty evropský velkoklub a zlikvidovat dluhy. Sportovně sice Sparta v české lize dominuje, ale k evropskému velkoklubu má daleko a dluhy se neztenčují. Zadluženou Spartu pak v roce 2000 záhadně koupil rakouský doktor Axel Diekmann, do vedení klubu se pak dostal schpný manažer Vlastimil Košťál.

Co se týče české I. ligy, Sparta vyhrála mezi lety 1997 a 2001 dalších 5 titulů v řadě. Těchto titulů dosáhla pod trenéry Chovancem, Ščasným a Haškem. Košťál po svém příchodu dokázal držet klub v pozici nejlepšího v ČR, dokázal se s ním dostávat pravidelně do Ligy mistrů a co bylo v té době velmi důležité, dokázal zlikvidovat dluhy. Navíc v době jeho vlády vyrostlo v prostorách Spartakiádního stadionu na Strahově velké tréninkové mládežnické centrum. To vše se mu podařilo díky přísunu peněz z účastí v Lize mistrů a prodeji hráčů, kteří byli nahrazováni jinými z české ligy. Další tituly získal klub v letech 2003, 2005 a 2007.
Poslední dva tituly získala Sparta již bez Košťála, jelikož klub byl prodán investiční skupině J&T v roce 2004. Do čela se dostal nezkušený Daniel Křetínský. Pod ním již Sparta není tak suverénní, jak bývala. Možná také proto, že má dlouhodobé spory s fanoušky, se kterými se snaží bojovat. Kvůli neuváženým krokům Sparta také skončila v roce 2006 na nejhorším místě po vzniku samostatné ligy ČR, na pátém. Ligy mistrů se neúčastnila již dvakrát po sobě.

Sparta měla úspěchy i v Československém poháru, který vyhrála osmkrát(1964, 1972, 1976, 1980, 1984, 1988, 1989, 1992). Následně vyhrála také třirát Český pohár v samostatné ČR (1996, 2006, 2007). Zajímavostí je, že první dva tituly vyhrála v době, kdy se z ligy do pohárů nekvalifikovala, tím posledním získala double.

Mnohokrát se Sparta dostala díky úspěchům v lize také do evropských pohárů. Na rozdíl od dvou vítězství v meziválečném Středoevropském poháru si ale již vítězství v žádném z celoevropských pohárů hraných po 2. světové válce nepřipsala. Některých úspěchů však dosáhla. Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ) a pozdější nástupnické soutěži Ligy mistrů se účastnila celkem jednadvacetkrát (počítáno včetně předkol). Největšími úspěchy byla trojnásobná účast ve čtvrtfinále PMEZ v sezónách 1965/1966, 1967/1968 a 1984/1985. Nejznámnější je hned první účast, kdy v prvním zápase na Letné vyhrála nad Partizanem Bělehrad 4:1, ale poté podlehla v odvetě na hřišti soupeře podivně 0:5. Hráči byli v tomto zápase prý podivně odevzdaní, co to tenkrát způsobilo, se dodnes neví. Ve druhém případě, kdy se dostala do čtvrtfinále, vypadla s Realem Madrid, ve třetím s Juventusem. Obě vyřazení byla celkem jednoznačná a na své cestě Sparta nevyřadila žádný velkoklub.
Velký úspěch se Spartě podařil v nultém ročníku Ligy mistrů, v sezóně 1991/1992. To v prvním kole vyřadila Glasgow Rangers, když se rozhodovalo až ve druhém zápase ve Skotsku v prodloužení. Ve druhém kole vyřadila Olympique Marseille, což znamenalo účast v jedné ze dvou čtvrtfinálových skupin, ze kterých postupoval vždy jen vítěz rovnou do finále. Sparta se ve své skupině ocitla spolu s Dynamem Kyjev, Benficou Lisabon a FC Barcelonou. Skončila nakonec druhá za pozdějším vítězem Barcelonou. Připsala si dvě vítězství, dvě remízy a dvě prohry. Mezi výhrami byla i překvapivá, když na Letné porazila 1:0 Barcelonu.

V sezóně 1999/2000 Sparta ze základní skupiny Ligy mistrů postoupila z prvního místa, když za sebou nechala Girondins Bordeaux, Spartak Moskva a Wilem II Tilburg. V tehdejší osmifinálové skupině ale už skončila třetí ve skupině s Barcelonou, Portem a Herthou Berlín.

Podobný úspěch se jí podařil o dva roky později, v ročníku 2001/2002. Ze základní skupiny postoupila ze druhého místa za prvním Bayernem Mnichov. Za sebou nechala Feyenoord Rotterdam a Spartak Moskva. Za zmínku stojí především dvojí vítězství nad Feyenoordem (4:0 doma a 2:0 venku), který skončil ve skupině třetí, propadl se do Poháru UEFA, který ještě ten rok vyhrál. V následné osmifinálové skupině nejdříve Sparta doma prohrála s Realem Madrid 2:3. Byla to asi nejslavnější prohra v historii Sparty, protože podala proti pozdějšímu vítězi celé soutěže skvělý výkon a celý stadion na konci zápasu tleskal hráčům ve stoje. V dalším zápasu pak Sparta vyhrála 1:0 v Portu a postup ze skupiny se zdál být reálný. Další zápasy se ale hrály až po zimní přestávce, Sparta udělala změny v kádru, přišla zranění a s torzem oslabené sestavy dvakrát prohrála s Panathinakosem Atény, poté v Madridu a chuť si alespoň trochu spravila po vítězství 2:0 na Letné nad Portem, v tomto zápase už ale o nic nešlo, oba týmy byly již jistě vyřazeny. Zajímavstí je, že Porto, které Sparta dvakrát porazila, již tenkrát vedl trenér Jose Mourinho, pod kterým další rok vyhrálo Pohár UEFA na to i Ligu mistrů.

Zatím naposledy se úspěch v podobě postupu ze základní skupiny LM podařil Spartě v sezóně 2003/2004. Ve skupině s Chelsea, Laziem Řím a Besiktasem Istanbul nejprve podlehla doma anglickému týmu, v dalších zápasech remizovala v Římě, Besiktas doma porazila a venku s ním prohrála a v předposledním zápase totální defenzivou ubránila výsledek 0:0 v Londýně. O všem rozhodoval poslední zápas na Letné s Laziem Řím. V napínavém střetnutí vstřelil v poslední minutě jediný gól Marek Kincl a jelikož Chelsea porazila v souběžně hraném zápase Besiktas, vypukly na Spartě postupové oslavy. V jarním osmifinále byl nad její síly AC Milán, se kterým doma remizovala 0:0, v odvetě ale prohrála 4:1.

V méně významnějších evropských pohárech Sparta uspěla v sezóně 1983/1984 v Poháru UEFA. V prvním kole dokázala vyřadit Real Madrid, její pouť skončila ve čtvrtfinále na Hajduku Split. V PVP se dostala nejdále v ročníku 1972/1973, to vypadla až v semifinále s AC Milán.

Nejvýznamnějšími hráči klubu byly v 80. letech Josef Chovanec, Ivan Hašek, Stanislav Griga, Tomáš Skuhravý, František Straka nebo Jan Beger, na které na začátku devadesátých let navázali Horst Siegl, Michal Horňák, Václav Němeček, Martin Frýdek, Jiří Novotný a brankář Petr Kouba. Z hráčů od druhé poloviny devadesátých let do současnoti jsou nejlepšími hráči, kteří prošli klubem držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu hrajícího v Evropě Pavel Nedvěd, dále pak Tomáš Rosický, který ze Sparty odešel za cenu okolo 500 milionů korun, Petr Čech, vyhlášený nejlepším brankářem světa 2005, Karel Poborský a Jaromír Blažek. Velké peníze se klubu podařilo získat také za prodeje Radoslava Kováče, Tomáše Juna a Jana Šimůnka. Ze současných hráčů je nejvýznamnější postavou nejzkušenější hráč Tomáš Řepka, zahraniční kluby se zajímají i o nadějného obránce Michala Kadlece.

Klubovými barvami Sparty jsou modrá, žlutá a červená, hraje v rudých dresech. Domácím stadionem je Letná s kapacitou 20 854 diváků, hřiště je vyhřívané. Vedení klubu nyní uvažuje nad nabídkou svazu zbourat současný stadion a místo toho postavit Národní stadion, na kterém by Sparta po postavení byla v nájmu.

Více informací o klubu na www.sparta.cz