Základní informace:
Fotbal v Česku řídí Českomoravský fotbalový svaz. Má pod sebou jak národní tým, tak systém národních soutěží, jehož nejvyšším článkem je 1. liga. Založen byl v roce 1901 jako Český svaz footballový. V roce 1907 byl tento přijat do FIFA. To byla ještě oblast dnešní ČR součástí Rakouska - Uherska. Za Československa byl řídícím orgánem Československý fotbalový svaz, který se stal členem UEFA při jejím vzniku v roce 1954. Nástupnický ČMFS sem byl přijat v roce 1994. Zajímavostí je, že po rozpadu Československa se v roce 1993 ještě dohrával půlrok československé ligy a reprezentace hrála kvalifikaci na MS, ze které ale nepostoupila. České nejvyšší soutěži tradičně dominují pražská S - Sparta a Slavia.
Historie:
Reprezentace Československa i nástupnický tým z České republiky patří a patřily mezi nejlepší národní týmy Evropy. Československo se účastnilo osmkrát mistrovství světa (1934, 1938, 1954, 1958, 1962, 1970, 1982, 1990) a třikrát mistrovství Evropy (1960, 1976, 1980). Samostatná ČR se vícekrát účastnila ME, a to třikrát (1996, 2000, 2004) a jednou MS (2006).
Československo se probojovalo hned na první MS, na které se snažilo kvalifikovat, v roce 1934 do Itálie. Šampionát se hrál jen vyřazovacím způsobem. Byl poznamenán tím, že v tehdy již fašistické Itálii byl u vlády Benito Mussolini. A Itálie si úspěch jistila i jinde, než na sportovním poli. Jejich zápasy byly často ovlivňovány rozhodčími, a na to doplatilo i Československo. To v osmifinále vyřadilo po výsledku 2:1 Rumunsko, ve čtvrtfinále si poradilo 3:2 se Švýcarskem a v semifinále vyřadilo po výsledku 3:1 Německo. Finále ovlivněné hlavním rozhodčím prohrálo 1:2 s domácí Itálií po prodloužení. Ne nadarmo se pro tehdejší hráče vžilo označení zlatí hoši. Z individuálního ocenění se mohl těšit alespoň Oldřich Nejedlý, který se stal s pěti góly nejlepším střelcem mistrovství. Dalšími výraznými hráči byli brankář František Plánička a Antonín Puč.
Ani ti ale nedokázali na MS 1938 ve Francii odvrátit vyřazení ve čtvrtfinále s Brazílií. V letech 1954 a 1958 se pak mužstvo úspěšně na závěrečné turnaje kvalifikovalo, ale vždy skončilo již v základní skupině.
Ale v roce 1960 se konalo první ME. Hrálo se ve čtyřech týmech ve Francii. Na cestě na finálový turnaj muselo Československo vyřadit postupně Irsko, Dánsko a Rumunsko. Na samotném turnaji ale jednoznačně v semifinále podlehlo Sovětskému svazu 0:3. Chuť si tedy spravilo alespoň ziskem třetího místa po vítězství 2:0 nad Francií.
Úspěšné bylo v roce 1968 i MS v Chile. Ve skupině se Československo utkalo se Španělskem, se kterým si poradilo 1:0. Následně remizovalo 0:0 s Brazílií a v poslední zápase prohrálo 1:3 s Mexikem. I tak postoupilo ze druhého místa. Ve čtvrtfinále porazilo Maďarsko 1:0 a v semifinále Juguslávii 3:1. Ve finále se utkalo se soupeři ze skupiny Brazilci. Tentokrát remízu neudrželo a ani Masopustův vedoucí gól ze začátku zápasu nestačil a Brazílie vyhrála 3:1. Pro Československo to bylo druhé prohrané světové finále. Zápasů se z československých hráčů účastnili především Jan Lála, Ján Popluhár, Svatopluk Pluskal, Josef Masopust, Andrej Kvašňák, Jozef Adamec nebo Tomáš Pospíchal.
Další úspěch se Československu podařil v roce 1976. To na ME v Jugoslávii zvítězilo v semifinále překvapivě 3:1 po prodloužení nad Nizozemskem. Ve finále pak vedlo nad Západním Německem již 2:0, to však snížlo a minutu před koncem vyrovnalo. Prodloužení poté nerozhodlo a na řadu přišel penaltový rozstřel. Na Německé straně penaltu zahodil Uli Hoeness a otevřela se tak cesta pro rozhodující penaltu, kterou legendárním vršovickým dloubákem proměnil Antoním Panenka. Československo tak získalo titul mistra Evropy. Dalšími hráči, kteří táhli tým, byli Ivo Viktor, Karol Dobiáš, František Veselý, Ladislav Jurkemik a Zdeněk Nehoda.
Poslední československá medaile je z ME 1980 v Itálii. Po porážce 0:1 se Západním Německem, výhře 3:1 nad Řeckem a remíze 1:1 s Nizozemskem obsadilo druhé místo ve skupině, které znamenalo účast v boji o třetí místo. Po nerozhodném výsledku 1:1 následovaly penalty, které vyhrálo Československo 9:8 a získalo bronz.
Hned první velký turnaj samostatné ČR skončil úspěšně. Bylo to ME 2006 v Anglii. V těžké skupině se nedávaly mladému týmu téměř šance na postup. Tomu napovídala i prohra v úvodním utkání s Německem. V dalším zápase ale ČR šokovala Evropu vítězstvím 2:1 nad Itálií. Postup byl rázem reálným, stačilo porazit již vyřazené Rusko. Vedení 2:0 po 19 minutách také naplňovalo optimismem. Jenže ve druhém poločase soupeř vyrovnal a 5 minut před koncem se dokonce ujal vedení. Jelikož druhý zápas mezi Německem a Itálií spěl k remíze, zdálo se být pro ČR vše ztraceno. Poprvé se ale ukázalo, jak důležité je mít v týmu štístko, Vladimíra Šmicera. Ten vyrovnal na 3:3 dvě minuty před koncem a jelikož i druhý zápas skončil remízou, slavilo Česko postup do čtvrtfinále. Tam proti Portugalsku rozhodl Karel Poborský krásným lobem ze dvaceti metrů a byla z toho výhra 1:0. Proti Francii Česko bránilo remízu 0:0, kterou udrželo i po prodloužení. A opět se ukázalo, že penalty umí a postoupilo do finále. V něm se proti Německu díky nesprávně nařízené penaltě ujala ČR vedení. Němci však dokázali vyrovnat a v prodloužení rozhodnout zlatým gólem. I tak bylo druhé místo české reprezentace šokem pro Evropu. Největší hvězdou týmu byl Karel Poborský. Jméno si udělali i tehdy nepříliš známí Radek Bejbl, Jan Suchopárek, Pavel Nedvěd, Vladimír Šmicer, Patrik Berger nebo brankář Petr Kouba.
Na Euro 2004 do Portugalska přijel již zkušený tým Česka, který byl postrachem pro Evropu a jedním z favoritů turnaje. Ve skupině neztratil ani bod, vyhrál jak nad Lotyšskem (2:1), Nizozemkem (3:2) tak Německem (2:1). Ve čtvrtfinále smetl 3:0 Dánsko. Ale stejně jako pro mnoho dalších týmů, i pro Česko byli neřešitelným problémem urputně bránící Řekové, kterým nedokázalo vstřelit branku a prohrálo v semifinále v prodloužení na stříbrný gól. Malou náplastí na vyřazení byl pro Milana Baroše alespoň titul nejlepšího střelce turnaje, který získal díky 5 nastříleným brankám.
ME 2008:
Po nevydařeném MS 2006 se na reprezentaci snesla kritika. Tu měla odvrátit kvalifikací na ME 2008. Zprvu se jí to vedlo, ale pak přišlo několik nepodařených zápasů a také prohra doma 1:2 s Německem, největším konkurentem na postup. To se dostalo do trháku na prvním místě a Česko se začalo bát o postup z druhého místa, a to i kvůli následné remíze 0:0 ve Walesu. Kritika ale začala utichat po vítězství po dobrém výkonu 1:0 nad Irskem. Následná překvapivá výhra 3:0 v Německu posunula tým do čela skupiny, kde vydržel až do konce.
Ve skupině ME 2008 se utká se Švýcarskem, Portugalskem a Tureckem. Po Portugalsku je druhým favoritem na postup. Hodně však napoví úvodní zápas se Švýcarskem. Skupina se může nakonec hodně zamotat, protože ani Turecko není žádným outsiderem.
Fotbal v Česku řídí Českomoravský fotbalový svaz. Má pod sebou jak národní tým, tak systém národních soutěží, jehož nejvyšším článkem je 1. liga. Založen byl v roce 1901 jako Český svaz footballový. V roce 1907 byl tento přijat do FIFA. To byla ještě oblast dnešní ČR součástí Rakouska - Uherska. Za Československa byl řídícím orgánem Československý fotbalový svaz, který se stal členem UEFA při jejím vzniku v roce 1954. Nástupnický ČMFS sem byl přijat v roce 1994. Zajímavostí je, že po rozpadu Československa se v roce 1993 ještě dohrával půlrok československé ligy a reprezentace hrála kvalifikaci na MS, ze které ale nepostoupila. České nejvyšší soutěži tradičně dominují pražská S - Sparta a Slavia.
Historie:
Reprezentace Československa i nástupnický tým z České republiky patří a patřily mezi nejlepší národní týmy Evropy. Československo se účastnilo osmkrát mistrovství světa (1934, 1938, 1954, 1958, 1962, 1970, 1982, 1990) a třikrát mistrovství Evropy (1960, 1976, 1980). Samostatná ČR se vícekrát účastnila ME, a to třikrát (1996, 2000, 2004) a jednou MS (2006).
Československo se probojovalo hned na první MS, na které se snažilo kvalifikovat, v roce 1934 do Itálie. Šampionát se hrál jen vyřazovacím způsobem. Byl poznamenán tím, že v tehdy již fašistické Itálii byl u vlády Benito Mussolini. A Itálie si úspěch jistila i jinde, než na sportovním poli. Jejich zápasy byly často ovlivňovány rozhodčími, a na to doplatilo i Československo. To v osmifinále vyřadilo po výsledku 2:1 Rumunsko, ve čtvrtfinále si poradilo 3:2 se Švýcarskem a v semifinále vyřadilo po výsledku 3:1 Německo. Finále ovlivněné hlavním rozhodčím prohrálo 1:2 s domácí Itálií po prodloužení. Ne nadarmo se pro tehdejší hráče vžilo označení zlatí hoši. Z individuálního ocenění se mohl těšit alespoň Oldřich Nejedlý, který se stal s pěti góly nejlepším střelcem mistrovství. Dalšími výraznými hráči byli brankář František Plánička a Antonín Puč.
Ani ti ale nedokázali na MS 1938 ve Francii odvrátit vyřazení ve čtvrtfinále s Brazílií. V letech 1954 a 1958 se pak mužstvo úspěšně na závěrečné turnaje kvalifikovalo, ale vždy skončilo již v základní skupině.
Ale v roce 1960 se konalo první ME. Hrálo se ve čtyřech týmech ve Francii. Na cestě na finálový turnaj muselo Československo vyřadit postupně Irsko, Dánsko a Rumunsko. Na samotném turnaji ale jednoznačně v semifinále podlehlo Sovětskému svazu 0:3. Chuť si tedy spravilo alespoň ziskem třetího místa po vítězství 2:0 nad Francií.
Úspěšné bylo v roce 1968 i MS v Chile. Ve skupině se Československo utkalo se Španělskem, se kterým si poradilo 1:0. Následně remizovalo 0:0 s Brazílií a v poslední zápase prohrálo 1:3 s Mexikem. I tak postoupilo ze druhého místa. Ve čtvrtfinále porazilo Maďarsko 1:0 a v semifinále Juguslávii 3:1. Ve finále se utkalo se soupeři ze skupiny Brazilci. Tentokrát remízu neudrželo a ani Masopustův vedoucí gól ze začátku zápasu nestačil a Brazílie vyhrála 3:1. Pro Československo to bylo druhé prohrané světové finále. Zápasů se z československých hráčů účastnili především Jan Lála, Ján Popluhár, Svatopluk Pluskal, Josef Masopust, Andrej Kvašňák, Jozef Adamec nebo Tomáš Pospíchal.
Další úspěch se Československu podařil v roce 1976. To na ME v Jugoslávii zvítězilo v semifinále překvapivě 3:1 po prodloužení nad Nizozemskem. Ve finále pak vedlo nad Západním Německem již 2:0, to však snížlo a minutu před koncem vyrovnalo. Prodloužení poté nerozhodlo a na řadu přišel penaltový rozstřel. Na Německé straně penaltu zahodil Uli Hoeness a otevřela se tak cesta pro rozhodující penaltu, kterou legendárním vršovickým dloubákem proměnil Antoním Panenka. Československo tak získalo titul mistra Evropy. Dalšími hráči, kteří táhli tým, byli Ivo Viktor, Karol Dobiáš, František Veselý, Ladislav Jurkemik a Zdeněk Nehoda.
Poslední československá medaile je z ME 1980 v Itálii. Po porážce 0:1 se Západním Německem, výhře 3:1 nad Řeckem a remíze 1:1 s Nizozemskem obsadilo druhé místo ve skupině, které znamenalo účast v boji o třetí místo. Po nerozhodném výsledku 1:1 následovaly penalty, které vyhrálo Československo 9:8 a získalo bronz.
Hned první velký turnaj samostatné ČR skončil úspěšně. Bylo to ME 2006 v Anglii. V těžké skupině se nedávaly mladému týmu téměř šance na postup. Tomu napovídala i prohra v úvodním utkání s Německem. V dalším zápase ale ČR šokovala Evropu vítězstvím 2:1 nad Itálií. Postup byl rázem reálným, stačilo porazit již vyřazené Rusko. Vedení 2:0 po 19 minutách také naplňovalo optimismem. Jenže ve druhém poločase soupeř vyrovnal a 5 minut před koncem se dokonce ujal vedení. Jelikož druhý zápas mezi Německem a Itálií spěl k remíze, zdálo se být pro ČR vše ztraceno. Poprvé se ale ukázalo, jak důležité je mít v týmu štístko, Vladimíra Šmicera. Ten vyrovnal na 3:3 dvě minuty před koncem a jelikož i druhý zápas skončil remízou, slavilo Česko postup do čtvrtfinále. Tam proti Portugalsku rozhodl Karel Poborský krásným lobem ze dvaceti metrů a byla z toho výhra 1:0. Proti Francii Česko bránilo remízu 0:0, kterou udrželo i po prodloužení. A opět se ukázalo, že penalty umí a postoupilo do finále. V něm se proti Německu díky nesprávně nařízené penaltě ujala ČR vedení. Němci však dokázali vyrovnat a v prodloužení rozhodnout zlatým gólem. I tak bylo druhé místo české reprezentace šokem pro Evropu. Největší hvězdou týmu byl Karel Poborský. Jméno si udělali i tehdy nepříliš známí Radek Bejbl, Jan Suchopárek, Pavel Nedvěd, Vladimír Šmicer, Patrik Berger nebo brankář Petr Kouba.
Na Euro 2004 do Portugalska přijel již zkušený tým Česka, který byl postrachem pro Evropu a jedním z favoritů turnaje. Ve skupině neztratil ani bod, vyhrál jak nad Lotyšskem (2:1), Nizozemkem (3:2) tak Německem (2:1). Ve čtvrtfinále smetl 3:0 Dánsko. Ale stejně jako pro mnoho dalších týmů, i pro Česko byli neřešitelným problémem urputně bránící Řekové, kterým nedokázalo vstřelit branku a prohrálo v semifinále v prodloužení na stříbrný gól. Malou náplastí na vyřazení byl pro Milana Baroše alespoň titul nejlepšího střelce turnaje, který získal díky 5 nastříleným brankám.
ME 2008:
Po nevydařeném MS 2006 se na reprezentaci snesla kritika. Tu měla odvrátit kvalifikací na ME 2008. Zprvu se jí to vedlo, ale pak přišlo několik nepodařených zápasů a také prohra doma 1:2 s Německem, největším konkurentem na postup. To se dostalo do trháku na prvním místě a Česko se začalo bát o postup z druhého místa, a to i kvůli následné remíze 0:0 ve Walesu. Kritika ale začala utichat po vítězství po dobrém výkonu 1:0 nad Irskem. Následná překvapivá výhra 3:0 v Německu posunula tým do čela skupiny, kde vydržel až do konce.
Ve skupině ME 2008 se utká se Švýcarskem, Portugalskem a Tureckem. Po Portugalsku je druhým favoritem na postup. Hodně však napoví úvodní zápas se Švýcarskem. Skupina se může nakonec hodně zamotat, protože ani Turecko není žádným outsiderem.
Místo v základní sestavě na Euru neunikne jednomu z nejlepším brankářů světa, Petru Čechovi (Chelsea). Na kraji obrany má také jisté místo Marek Jankulovski (AC Milán). Na druhém kraji by měl nastupovat Tomáš Ujfaluši (Fiorentina). Tomu bude ale možná silnou konkurencí Zdeněk Pospěch (FC Kodaň). Problémem jsou místa stoperů. Tam můžou hrát David Rozehnal (Lazio), Radoslav Kováč (Spartak Moskva), Zdeněk Grygera (Juventus) nebo i jeden z objevů na MS do 20 let 2007 Jan Šimůnek (Wolfsburg). Naprostou jistotu, že bude hrát, má v záloze tvůrce hry Tomáš Rosický (Arsenal). Vedle něho se může postavit Tomáš Galásek (Norimberk) nebo Jan Polák (Anderlecht). O místo na různých postech zálohy se budou ucházet i Libor Sionko (FC Kodaň), Jaroslav Plašil (Osasuna Pamplona), David Jarolím (Hamburk) nebo Marek Matějovský (Reading). Do toho mohou zasáhnout i mladíci Luboš Kalouda (Brno) nebo Daniel Pudil (Slavia). Stabilní útočnou dvojicí minulých let byla dvojice Jan Koller (Norimberk), Milan Baroš (Portsmouth). Především Baroš je ale z formy a šanci může tak dostat mladý medailista z MS do 20 let Martin Fenin (Frankfurt). O své místo v útoku se mohou porvat i Stanislav Vlček (Anderlecht) a Marek Kulič (Sparta).
