Francouzská fotbalová federace, která zaštiťuje systém francouzských soutěží a národní tým je zakládajícím členem FIFA i UEFA (1904 respektive 1954). Nejvyšší soutěží je Ligue 1. Té v poslední době neohroženě vládne Olympique Lyon. Dalšími týmy, které jsou schopny prorazit v Evropě, jsou Olympique Marseille, Monaco a Girondins Bordeaux.
Historie:
Národní tým Francie si již dvanáctkrát zahrál mistrovství světa (1930, 1934, 1938, 1954, 1958, 1966, 1978, 1982, 1986, 1998, 2002, 2006) a šestkrát mistrovství Evropy (1960, 1984, 1992, 1996, 2000, 2004).
Francie dvakrát MS pořádala. V roce 1938 dokráčela doma do čtvrtfinále. První medaili získala v roce 1958 ve Švédsku. Ve skupině si poradila s Praguají a Skotskem a i přes prohru s Jugoslávií postoupila z prvního místa. Ve čtvrtfinále smetla 4:0 Severní Irsko, v semifinále ale prohrála 2:5 s Brazílií a v následném boji o třetí místo vyhrála 6:3 nad Západním Německem.
Ovšem se Západním Německem se jim bylo souzeno potkat na MS ještě několikrát. Další důležitý zápas s nimi Francie odehrála již s Michelem Platinim v sestavě, v roce 1982 v Mexiku. Jednalo se o semifinále a Západní Německo ho vyhrálo na penalty. Francouzi pak nezvládli ani souboj o třetí místo s Polskem a skončili čtvrtí.
Michel Platini nasměroval Francii o dva roky později, na domácím ME k její první velké trofeji. Jeho výjimečnost se ukazovala již v základní skupině. Nejprve dal jediný gól utkání proti Dánsku, na vítězstvím 5:0 nad Belgií se podílel hattrickem a díky jeho dalšímu hattricku zvítězila Francie i v posledním zápase nad Jugoslávií 3:2. Ve vyřazovací části dal vítězný gól proti Portugalsku na 3:2 minutu před koncem prodloužení. Ve finále otevřel skóre utkání proti Španělsku, které Francie porazila nakonec 2:0 a na Champs-Elysées se mohl slavit titul mistrů Evropy. Platini šampinát zakončil s neuvěřitelnou bilancí devíti gólů v pěti zápasech.
S vizitkou mistrů Evropy přijela Platiniho Francie do Mexika na MS 1986 jako jeden z favoritů. V základní skupině se sice Platini netrefil, ale výhry nad Kanadou a Maďarskem spolu s remízou se Sovětským svazem posunuly Francii dál. V osmifinále vyřadila i s jednou brankou Platiniho Itálii po výsledku 2:0. Ve finále opět Platini zachránil remízu 1:1 s Brazílií, po které postoupila Francie na penalty. Osudem se jí ale stalo opět v semifinále Západní Německo. Tentokrát si alespoň dokázala mírně spravit chuť vítězstvím třetího místa v zápase s Belgií.
Eurem 1996 začalo další období skvělého hráče, který měl vést Francii za trofejemi. Byl jím Zinedine Zidane. Na tomto ME v Anglii Francie ze skupiny pohodlně postoupila díky výhrám nad Bulharskem, Rumunskem a remíze se Španělskem. Ve čtvrtfinále si po bezbrankovém průběhu utkání poradila na penalty s Nizozemskem, v semifinále se bezgólový scénář opakoval, a tak se opakovalo penaltové drama, tentokrtát s Českou republikou. Karta se ale obrátila a Češi byli šťastnější. Francie se tak dělila s Anglií o bronzové medaile.
To byl ale jen rozjezd generace okolo Zidana. Přišlo totiž domácí MS 1998. V něm Francouzi bez ztráty bodu vyhráli základní skupinu po výhrách 3:0 nad Jihoafrickou republikou, 4:0 nad Saudskou Arábií a 2:1 nad Dánskem. V dramatickém osmifinále dali jediný gól zápasu ve formě chytajícímu paraguajskému brankáři Chilavertovi až v prodloužení. Ve čtvrtfinále vyhráli nad Itálií až na penalty po bezgólovém proběhu zápasu, v semifinále vyřadili bojovné Chorvaty a nakonec ve finále překvapivě snadno porazili Brazílii 3:0. A na Champs-Elysées se opět slavilo.
Na Euro 2000 do Nizozemska a Belgie přijela Francie jako největší favorit na vítězství. V prvním zápase ve skupině také porazila 3:0 Dánsko, v dalším zápase 2:1 Českou republiku a v posledním zápase „béček" dvou postupujících týmů prohrála s Nizozemskem. Ve čtvrtfinále si v poměru 2:1 poradila se Španělskem v semifinále stejným poměrem po prodloužení vyřadila Portugalsko a do třetice stejným výsledkem opět v prodloužení zvítězila ve finále nad Itálií. Ziskem tohoto titulu potvrdila tato francouzská generace svou výjimečnost.
Po několika následných nezdarech musel být stárnoucí tým generačně obměněn, kdo stále zůstal byl Zinedine Zidane. A to až do MS 2006 v Německu, který byl, jak sám prohlašoval, jeho posledním turnajem. Francii se stejně jako v předchozí kvalifikaci příliš nedařilo, ve skupině remizovala 0:0 s Švýcarskem a 1:1 s Korejou. Postup zachránila v posledním zápase výhrou nad Togem 2:0. V osmifinále tým prodloužil Zidanovu kariéru vítězstvím 3:1 nad Španělskem, další zápas mu přidal i lehce překvapivou výhrou nad Brazílií 1:0 a finále zařidil Zidane svým gólem z penalty, který znamenal výhru 1:0 nad Portugalskem. Ze značky pokutového se trefil i na začátku finále a dal tak svůj třetí gól na turnaji. Finálový soupeř Itálie ale zanedlouho vyrovnal a zápas došel posléze do prodloužení. V tom reagoval Zidane na slovní provokaci italského obránce Materazziho útokem hlavou a svůj poslední zápas tak kvůli vyloučení nedohrál. O deseti Francie dovedla zápas k penaltám, v nich měli Italové pevnější nervy. I tak bylo druhé místo Francie bráno jako úspěch.
ME 2008:
Osud ukázal slušný smysl pro humor, když oba soupeře z finále MS svedl proti sobě v kvalifikace o ME 2008. I když nad Itálií doma vyhráli a u nich remizovali, dříve než Italové si zajistili postup a po většinu kvalifikace byli před svým sokem, skončili i kvůli dvoum prohrám se Skotskem na druhém místě za Itálií, stejně jako na MS. I druhé místo však znamenalo přímý postup.
Aby zápasů mazi Francouzi a Italy nebylo málo, ve skupině ME se utkají opět proti sobě. S nimi ve skupině budou ještě nebezpeční Nizozemci a Rumuni, přesto jsou dva prvně jmenovaní favority na postup.
Jedničkou Francie poslední doby v bráně je Mickaël Landreau (Paris Saint-Germain). V obraně by měli mít jisté místo Lilian Thuram (Barcelona), kterému ale může ještě uškodil, že ve svém klubu nenastupuje, dále William Gallas (Arsenal) a Eric Abidal (Barcelona). V záloze mají největší šanci hrát Patrick Vieira (Inter Milán), Claude Makéléle (Chelsea) a Franck Ribéry (Bayern Mnichov). Dalšími adepty budou Sidney Govou (Olympique Lyon), Florent Malouda (Chelsea), mladík Samir Nasri (Olympique Marseille) a i další. V útoku má jisté místo Thierry Henry (Barcelona), vedle něho se nejspíš postaví Nicolas Anelka (Chelsea), ale o místo se budou prát i Djibril Cissé (Olympique Marseille), Louis Saha (Manchester United) a telentovaný Karim Benzema (Olympique Lyon).
