Základní informace:
Italské soutěže a národní tým řídí Italská fotbalová federace. Založena byla již v roce 1898, do FIFA byla přijata v roce 1905, do UEFA roku 1954. Vrcholnou soutěží v Itálii je Serie A. Hraje ji 20 týmů a patří mezi 3 nejlepší ligy Evropy. Nejvýznamnější z klubů jsou Juventus Turín a milánské AC a Inter.
Historie:
Podle účastí i úspěchů na mistrovství světa je italská reprezentace nejlepší v Evropě a druhá nejlepší na světě po Brazílii. Neúčastnila se jen dvou MS, a to hned prvního v roce 1930, když se ani neúčastnila kvalifikace a v roce 1958, kdy se jedinkrát v boji o tento turnaj nedostala z kvalifikace. Z 18 dosud odehraným mistrovství se účastnila 16.
Hned druhý turnaj MS, první pro Itálii, se uskutečnil právě v zemi z Apeninského poloostrova. Turnaj se od začátku hrál K.O. systémem, v případě nerozhodného výsledku po prodloužení se hrál opakovaný zápas. V osmifinále narazila Itálie na USA, což pro ní tenkrát nebyl rovnocený soupeř, a to ukázal i výsledek 7:1. Těžší práci měla ve čtvrtfinále se Španělskem, se kterým v prvním zápase remizovala 1:1, opakovaný zápas již dokázala v poměru 1:0 vyhrát. V semifinále taktéž jediným gólem rozhodla zápas s Rakouskem. Nakonec ve finále dokázala vyhrát nad Československem 2:1 po prodloužení a vyhrála ve svém prvním startu na MS hned titul. Na tomto šampionátu zůastane už ale navždy stín ovlivňování zápasů rozhodčími ve prospěch Itálie, jelikož turnaj chtěl Benito Mussolini využít pro zviditelnění fašistického režimu.
V roce 1938 se hrálo MS ve Francii stejným systémem jako to předchozí. V osmifinále porazila Itálie Norsko 2:1 po prodloužení, ve čtvrtfinále dokázala vyhrát 3:1 nad domácí Francií, v semifinále porazila 2:1 Brazílií a konečně ve finále vyhrála nad Maďarskem 4:2. To znamenalo zisk druhého titulu při druhém startu na MS. Neljepším hráčem Itálie na obou vítězných turnajích byl dnes již legendární Giuseppe Meazza.
Oproti velkým úspěchům v na MS, na mistrovství Evropy Itálie tolik úspěšná nebyla. Účastnila se jen šesti z dvanácti dosud odehraných turnajů. Příznačné však bylo, že hned první ME, kterého se účastnila, vyhrála. A stejně jako první MS, kterého se účastnila, i na tomto ME byla doma. Ovšem to, jak postoupila ze semifinále tehdy 4 členného finálového turnaje, je raritou vrcholných turnajů. Po remíze 0:0 se Sovětským svazem totiž rozhodoval obyčejný hod mincí, který Itálie vyhrála a postoupila. Ve finále poté remizovala 1:1 s Jugoslávií po prodloužení. A aby i o mistrovi Evropy nerozhodovala panna a orel, pro tentokrát se utkání raději opakovalo s výsledkem 2:0 pro Itálii a ziskem jejich prvního a zatím jediného evropského vítězství.
Za dva roky, v roce 1970, se konalo MS v Mexiku. Sem přijela Itálie jako nejlepší tým Evropy. Základní skupinu vyhrála před Uruguají, Švédskem a Izraelem. A jelikož si ve čtvrtfinále poradila s Mexikem (4:1) a v semifinále v prodloužení se Západním Německem (4:3), dostala se do finále. V něm nestačila na Brazílii (1:4) a vybojovala tak druhé místo. Nejvýraznější postavou týmu, který získal zlato z ME a stříbro z MS byl obránce Giacinto Facchetti.
Na další úspěch si Italové museli počkat do roku 1982 na MS ve Španělsku. Ve skupině narazili na Polsko, Peru a Kamerun. Všechny zápasy, kromě zápasu Polsko-Peru, skončily remízou a Itálie postoupila dál díky tomu, že vstřelila více gólů než Kamerun. Ve druhé, trojčlenné skupině, kde se Itálie ocitla spolu s nejlepšími jihoamerickými celky Argentinou a Brazílií, dokázala dvakrát zvítězit (2:1 nad Argentinou a 3:2 nad Brazílií) a postoupit do semifinále. V něm porazila 2:0 Polsko a ve finále 3:1 Západní Německo. Byl z toho třetí titul mistrů světa. Paolo Rossi se na turnaji stal nejlepším střelcem. Výraznou postavou byl i kapitán Dino Zoff, který se stal ve svých 40 letech nejstarším hráčem, který kdy vyhrál MS.
Na domácím MS 1990 Italové získali bronz díky vítězství v zápase o třetí místo nad Anglií, v roce 1994 v USA se dostali až do finále, kde na penalty podlehli Brazílii. Nejdůležitějším hráčem Italů na obou turnajích byl Roberto Baggio.
Poté došlo k výměně generací. Nový úspěšný italský tým se začal rodit na ME 2000. Tam Itálie předvedla své pověstné catenaccio. Neprostupnou obranu zajišťovali Fabio Cannavaro, Alessandro Nesta a Paolo Maldini. Ti společně s nejvýraznějším útočným hráčem, Francescem Tottim, dovedli tým až do finále, ve kterém podlehli Francii 1:2 po prodloužení. Porážka byla nešťastná, jelikož ještě minutu před koncem vedli.
Na MS 2006 do Německa z výše jmenovaných hráčů odmítl přijet Paolo Maldini, který již dříve ukončil reprezentační kariéru. V obraně ho nahradil Marco Materazzi. Do týmu ještě přibyli hráči jako Andrea Pirlo, Gennaro Gattuso, Gianluca Zambrotta a Luca Toni. V prvním zápase ve skupině porazile Itálie Ghanu 2:0, v dalším remizovala s USA 1:1 a postup z prvního místa si zajistila vítězstvím na Českou republikou 2:0. V osmifinále vyhrála 1:0 nad Austrálií díky sporné penaltě v páté minutě nastaveného času. Ve čtvrtfinále si pohodlně poradila 3:0 s Ukrajinou. Semifinálový boj s domácím Německem vyhrála až díky dvoum gólům vstřelených v prodloužení 2:0 Ve finále hrála s Francií 1:1, rozhodovaly penalty, ve kterých měli Italové pevnější nervy. Získali tak čtvrtý titul mistrů světa, více než kterýkoli jiný evropský stát.
ME 2008:
V kvalifikaci na Euro 2008 se mohli přijít Italové o postup v předposledním zápase, který nakonec zvládli a Skotsko porazili. Postoupili dokonce z prvního místa, o dva body před druhou postupovou Francií.
Zápas Francie - Itálie je na programu i jako poslední zápas ve skupině C Eura 2008. Je dost možné, že místo o titulu mistra světa, jak tomu bylo před dvouma rokama, bude ve hře postup ze skupiny, které se přezdívá skupina smrti. Jsou v ní totiž i Nizozemsko a Rumunsko. Italové společně s Francouzi jsou sice favority na postup, ale v této skupině není nic jisté.
Mezi třemi tyčemi budou Italové každopádně spoléhat na jednoho z nejlepších brankářů světa, Gianluigiho Buffona (Juventus). Jisté místo v sestavě mají ještě obránci Fabio Cannavaro (Real Madrid) a Gianluca Zambrotta (Barcelona), záložníci Gennaro Gattuso (AC Milán), Mauro Camoranesi (Juventus) a Andrea Pirlo (AC Milán). Místo v útoku bude mít Luca Toni (Bayern Mnichov).
