Klub

SK Slavia Praha

SK Slavia Praha

Za rok založení Slavie se uvádí rok 1892, kdy byl založen klub pod názvem ACOS (Akademický cyklistický odbor Slavia) Praha. Ten byl zanedlouho policejně rozpuštěn, ale místo něho se objevil nově založený nástupnický SK Slavia Praha. Fotbal se v něm provozoval jen jako doplňkový sport k cyklistice.

Fotbalový oddíl Slavie vzniká až v roce 1896. Fotbalisté Slavie v tom roce nastupují k prvnímu zápasu na Císařské louce proti AC Praha v sešívaných červenobílých dresech s hvězdou na srdci, což je nejstarší český dodnes používaný dres. Z Císařské louky se fotbalisté v roce 1897 přesunuli na Letnou, kde zůstali až do roku 1950 (do roku 1900 na pláni u vodárny, poté u Letenských sadů, kde již stála dřevěná tribuna).

            Na přelomu 19. a 20. století je Slavia jednoznačně nejlepším klubem v českých zemích a patří i mezi absolutní špičku v Rakousku - Uhersku. První tým tak vysílá jen na mezinárodní utkání a s českými kluby se utkává většinou jen rezerva.

            Českých soutěží se začala Slavia zúčastňovat až s koncem její nadvlády. Zapojila se od roku 1910 do nejvýznamnější soutěže, Charity Cupu, který vyhrála v letech 1910, 1911 a 1912. Do konce soutěže v roce 1916 ji už však nevyhrála. Ještě před 1. světovou válkou se na dva ročníky odehrálo mistrovství ČSF a druhý z nich dokázala v roce 1913 vyhrát Slavia. Nejvýznamnějším hráčem tohoto období byl střelec Jan Košek (hrál za Slavii od roku 1903 do roku 1912).

            Za První republiky byla pak Slavia nejúspěšnějším klubem v Československu, účatnila se totiž všech 15 ročníků profesionální ligy, z nichž 8 vyhrála, a to včetně úplně prvního v roce 1925. Je tak držitelem historicky prvního československého titulu. O prvenství se neustále přetahovala především s největším rivalem, Spartou. K tomu přidala Slavia ještě 4 vítězství v nejvyšší soutěži za Protektorátu.

Nejvýznamnější mezinárodní soutěží období mezi válkami byl Středoevropský pohár. V tom se v roce 1929 dostala Slavia do finále, ve kterém podlehla Ujpesti. Vyhrát se jí soutěž podařilo roku 1938 po finálovém vítězství nad Ferencvárosem. To bylo již s legendárním Josefem Bicanem v sestavě, který do klubu přišel o rok dříve.

            U velkého úspěchu s československou reprezentací, která se v roce 1934 dostala do finále mistrovství světa, bylo 8 slávistů (Plánička, Krčil, Čambal, Junek, Ženíšek, Svoboda, Sobotka a Puč).

            Po druhé světové válce se hrál první ročník československé státní ligy ve dvou skupinách, jejichž vítězové se spolu utkali o titul. Slavia vyhrála skupinu B, ve finále ale podlehla Spartě. Hned v následující sezóně si slávisté spravili chuť, vyhráli totiž ligu 1946/1947 o bod před Spartou. V ročníku 1947/1948 dosáhla Slavia stejně bodů jako Sparta, měla ale horší skóre a uhrála tak jen druhé místo. Musela se navíc přejmenovat na Sokol Slavia Praha, v dalším roce na Dynamo Slavia Praha. Dalším nepříjemným momentem je odchod nejlepšího světového střelce dvacátého století Josefa Bicana.

            Tím skončila slavné éra Slavie. Musela opustit i svůj stadion, který byl zbourán kvůli stavbě Stalinova pomníku. Začala se také propadat tabulkou a 11. místo v roce 1951 znamená dokonce sestup. Hned v roce 1953 se vrací do nejvyšší soutěže. Tento rok je ale důležitý z dalších dvou důvodů. Jednak se z názvu klubu vytrácí Slavia a nový název zní TJ Dynamo Praha. Dalším důležitým momentem je pak postavení nového stadionu v Edenu, který se stane klubu novým domovem a zůstává v něm až do roku 2000.

            V roce 1959 se zdá, že se bude po třetím místu blýskat na lepší časy. Opak je ale pravdou, když klub v roce 1961 opět sestupuje. Návrat přichází opět již po roce, ale stejně tak okamžitě přichází další, třetí sestup v historii klubu (sezóna 1962/1963). I přes nedobré výsledky se účastní jeden hráč tehdejšího Dynama, Jan Lála, mistrovství světa 1962 v Chile, kde Československo získává stříbro.

            Krize klubu vrcholí ve druhé lize 1962/1963, to totiž bojuje o záchranu v soutěži. Již v další sezóně po obměně kádru a změně názvu na TJ Slavia klub postoupil do I. ligy, ve které v první sezóně 1965/1966 vybojoval dokoce třetí místo, když o umístění na 1. - 3. místě rozhodovalo při bodové rovnosti skóre. Od té doby se Slavia drží v nejvyšší soutěži až dosud, většinou před rokem1992 nehrála na špici, několikrát se však ze třetího místa kvalifikovala do Poháru UEFA. Na mistrovství evropy 1976, kde Československo vyhrálo titul, hráli ze Slavie Veselý, Biroš, Herda.

            V roce 1991 přišel do Slavie bohatý podnikatel Boris Korbel, který do klubu přinesl peníze a do klubu tím pádem přišlo mnoho kvalitních hráčů. Od té doby se stále pohybuje v popředí tabulky. Přišli hráči jako Berger, Suchopárek, Binič, Tatarčuk, Lerch a Nečas, které doplnili talentovaní dorostenci Bejbl a Šmicer. Korbel časem odešel, ale Slavia se stále držela na špici. Dlouho ale zůstávala druhá za Spartou (v sezónách 1992/1993, 1993/1994 a 1994/1995). V roce 1996 pak po 49 letech opět vyhrála titul, zatím poslední. Tým byl vedený trenérem Ciprem.

            Na následujícím mistrovství evropy 1996 byli její hráči oporou reprezentace. Mistrovství se zúčastnili například Šmicer, Suchopárek nebo Poborský. Ti poté klub opustili, a v klubové pokladně přibyly za jejich přestupy a navíc za přestup Bergera, který odešel o rok dříve, velké peníze. Ty však tehdejší šéf Leška nedokázal využít na nákup adekvátních posil a dodnes se spekuluje, kam se všechny poděly.

            Slavia pak pokračovala ve sbírání druhých míst. Od sezóny 1996/1997 skončila druhá sedmkrát, navíc dvakrát třetí, jednou čtvrtá a pátá. Pohár poprvé vyhrála v roce 1997, pak přidala prvenství ještě v letech 1999 a 2002. Poslední vítězstí bylo o to cennější, že bylo ve finále nad Spartou.

            V evropských pohárech se Slavii po 2. světové válce zprvu příliš nedařilo. Do ročníku 1994/1995 se účastnila celkem devětkrát Poháru veletržních měst, jeho nástupce Poháru UEFA nebo PVP. S výjimkou sezóny 1968/1969, kdy se dostala v Poháru veletržních měst do druhého kola se jí nepodařilo dostat se přes první kolo. Velký úspěch přišel až v Poháru UEFA 1995/1996. To Slavia vyřadila postupně Sturm Graz, Freiburg, Lugano, Racing Lens, a AS Řím po prodloužení. Nestačila až v semifinále na Girondins Bordeaux, kterému podlehla dvakrát 0:1.

            Za úspěšná vystoupení se dá dále označit účast ve čtvrtfinále PVP 1997/1998, kdy vyřadila Luzern, Nice a stopku jí vystavil až Stuttgart, čtvrtfinále Poháru UEFA 1999/2000 a vyřazení např. Steauy Bukurešť a Udinese. Leeds byl však již nad její síly.

            Samostatnou kapitolou je Slavia a Liga mistrů. Probojování se do milionářské soutěže byl sen slávistických fanoušků i funkcionářů, také kvůli postupně vzrůstajícím dluhům klubu. Postoupit se ale dlouho nedařilo, akorát Slavia vytvořila rekord LM v počtu nepostupů z posledního kvalifikačního kola. Před branami soutěže vypadla celkem pětkrát. Postoupit se jí podařilo až v sezóně 2007/2008 pod vedením trenéra Karla Jarolíma s navrátilcem ze zahraničí Vladimírem Šmicerem. V základní skupině se jí podařilo uhrát třetí místo a tím postoupit alespoň do jarní části Poháru UEFA.

            Po mistrovské sezóně 1995/1996 se sice Slavia snažila nakupovat kvalitní hráče, ale doplácela na špatný odhad potenciálu hráčů, přemrštěné vyplacené přestupové částky, příliš vysoké platy hráčům a neúčast v LM. To všechno vedlo k tomu, že Slavii nakonec došly peníze a zadlužila se. Stále na špici se držela jen díky tomu, že těžila a ještě stále těží ze skvělé práce Jana Říčky, který stojí za vzestupem slávistické mládeže, ze které do A - týmu přišlo mnoho talentovaných mladíků. Jeho práce byla v roce 2006 oceněna tím, že si ho vybrala Chelsea jako scouta. V roce 2006 se také změnilo vedení. Odešel Leška, na jeho místo přišli Doležal a Rosen. Slavia poté začala pracovat koncepčněji, propustila hráče s příliš vysokými mzdami a stabilizovali i díky postupu do LM klub finančně. V týmu je nyní mnoho mladíků, z velké části vlastních odchovanců, kteří jsou doplněni střední generací i staršími hráči.

            Nyní hraje klub, jehož barvy jsou červená a bílá na stadionu Evžena Rošického, kde je v nájmu, protože jeho domácí stadion v Edenu již nedostačoval pro první ligu a byl zbourán. Stadion Evžena Rošického má kapacitu 19 032 míst k sezení, hřiště je vyhřívané. Kvůli své poloze na Strahově je neoblíbený, špatně dopravně dostupný a i to se podepisuje na špatných návštěvých. Slavia se má v průběhu roku 2008 přestěhovat na nově postavený stadion v Edenu, který bude stát na místě starého. Ten bude mít kapacitu 21 000 sedících diváků a stane se největším fotbalovým stadionem v ČR.

Zpět na přehled klubů

Zápasy klubu SK Slavia Praha

Spočítejte si svůj kurz

Kurz 1 Kurz
Kurz 2 Sázka
Kurz 3 Výhra
více zápasů